Co vlastně očekáváme od voleb do poslanecké sněmovny? Nejsme přece jenom trochu moc nároční? Nemyslím si. O českém národě se jistě dá říct spoustu věcí a superlativy v nich zřejmě převládat nebudou, nicméně náročnost mezi ně skutečně nestačí. Ano, stěžujeme si. Nicméně k tomu máme adekvátní důvody. Ať si dnes uděláme průřezy politickým spektrem, nikde nenajdeme volitelnou a zvolitelnou stranu, a to už nezáleží, zda jsme levicově či pravicově zaměření.

Sliby chyby
V podstatě se v tomto případě jedná o naprosté zrazení důvěry jako takové. Pojďme si to uvést na jednoduchém příkladě z rodinné praxe. Když po dítěti něco chcete, například domácí práce, většinou se ho snažíte namotivovat, aby daný úkol udělalo. Ať je to cukrátko nebo hračka, zkrátka a jednoduše se jedná o odměnu. A my jako voliči jsme takové malé děti. Ve většinovém případě se necháme zmanipulovat populistickými a populárními sliby, které si politické strany dají na transparenty a billboardy. Budiž, zanechme debatu o účelnosti takového jednání, nicméně pokud po voliči chcete hlas, měli byste mu stejně jako výše zmíněnému dítěti dát odměnu. To se ovšem bohužel vůbec neděje.

Sliby zůstaly ale očekávání se mění
Čím více za sebou máme parlamentních voleb, tím více jsme zklamaní, že slibované věci nejsou uskutečněné. Horším případem je, že nevolitelná politická reprezentace je špatným obrazem i pro nastávající generaci. Ti už by totiž neměli cítit stigma socialistického a porevolučního zklamání a měli by se učit pracovat a studovat v rámci západního trendu. Jenom takovým způsobem můžeme dohnat státy, které buď nebyly postiženy socialismem nebo dokázaly transformaci daleko lépe zprocesovat. Této změny se ale zřejmě ještě nějakou dobu nedočkáme, protože takováto proměna společenských zvyků a etického a morálního prostředí, vyžaduje vždy diametrálně odlišný a neutrální přístup. To se nám ale zatím vůbec nedaří.