Nákupy

Vzpomínky na dětství

Jestli na něco rád člověk vzpomíná, tak na své prarodiče, u kterých většina z nás trávila vždy prázdniny, když rodiče neměli tolik volna, aby se nám věnovali dva měsíce. Protože už jsem ve věku, kdy bych mohla být sama babičkou, vážou se moje vzpomínky s 80-sátými léty minulého století, což může některým přijít jako pravěk.

retro kuchyně

Moje babička žila na vesnici, což je pro trávení prázdnin to nejlepší místo. Žádné mobily, žádný internet, ale děti z celé vesnice každý den venku a v podstatě bez větší kontroly. K největším úrazům patřilo odřené koleno nebo popálené nohy do kopřiv. Lezli jsme po stromech místo na prolézačkách a kdo spadnul, tak byl za nemehlo, ale rychle se na to zapomnělo a lezlo se znovu. Na co ale nejvíc vzpomínám, je babiččina kuchyň. Babička žila skromně, ale jestli ji na něčem opravdu záleželo, tak to byla malovaný starý kredenc Svetpokladu.cz a v ní hrnečky, z kterých jsem ji nikdy neviděla pít, ale byly vskutku nádherné.

Mytí nádobí probíhalo způsobem, který by dnešní mládež už nepochopila. Pod kuchyňskou deskou byl něco jako vytahovací šuplík a když se vytáhl, tak ukrýval dva plechové lavory, které sloužily jako dřezy. Voda do nich se ohřívala na peci a po umytí nádobí v jednom a opláchnutí v druhém, se voda vypustila do kyblíku a vynesla vylít na dvorek. V dnešní době něco nepředstavitelného. Stejně tak jako že na tom dvorku stál suchý záchod a koupání v létě probíhalo v sudu.

Další vzpomínka je na neuvěřitelně naducané peřiny a polštáře. Člověk se v peřinách přímo ztrácel.

retro kuchyně

Každý si svou babičku časem zidealizuje někdy až do neuvěřitelných představ, ale nebýt babiček, byli bychom ochuzeni o hromadu lásky, kterou babičky rozdávají plnými hrstmi. Buďme i my starostlivými babičkami a udělejme si čas na naše vnoučata, i když ještě chodíme do práce a máme vlastních starostí nad hlavu. Babičku dětem nemůže nikdo jiný nahradit.