Děti a rozvod

1. Nelžete
První zásadou je nelhat. Mnoho rodičů dělá tu chybu, že se děti snaží uchránit před nejhorším, takže jim lžou o skutečných důvodech konce. Nejčastěji se to stává, pokud je v celé věci zapletený někdo třetí. Děti ale nejsou hloupé, a celkem rychle jim dojde, o co ve skutečnosti jde. Takže jakkoli bolestivé to je, zkuste v klidu a bez zbytečných emocí svým potomkům říci pravdu. Že to bude bolet? Pokud budete lhát a vaši potomci na to přijdou, budou akorát zmateni a nebudou vědět, čemu z toho, co říkáte, mohou skutečně věřit.

2. Buďte konkrétní
Mnoho dětí nese na rozvodu nejhůře to, že nevědí, co se vlastně děje. Trochu to souvisí i se lhaním, ale hlavně jde o existenční nejistotu. V momentě, kdy svým potomkům říkáte o tom, že se chcete rozejít, už byste v hlavě měli mít konkrétní plán: s kým budou bydlet, jak často se budou vídat s druhým rodičem, co se změní, a tak. Dejte dětem také dostatek prostoru, aby se mohly zeptat na všechno, co je zajímá. Pokud se s manželem nebo manželkou domluvíte dopředu, je šance, že děti k soudu vůbec nebudou muset. Pokud na to ale dojde, připravte děti na to, na co by se jich asi tak mohli ptát.

3. Soudy za vás nerozhodnou
Soudy tu nejsou od toho, aby za vás řešily vaše rozpory. Nespoléhejte proto na to, že vám soudce řekne, co máte dělat se svým životem, tím méně se životy vašich dětí. Soud vás jenom formálně rozvede, ale je to jenom kus papíru. Jistě, má i pravomoc nařídit, jak bude následná péče o děti vypadat, ale to by měla být skutečně až ta úplně nejposlednější možnost, pokud všechno ostatní selže. Ve chvíli, kdy totiž necháte za sebe v celé věci rozhodnout soud, budou si vaši potomci nevyhnutelně připadat jako nějaká přítěž, jako další položka na seznamu, o které je potřeba rozhodnout, stejně jako o autě, televizi, kočce nebo domě.